Víra na duchovní stezce
Nedělní meditace 12.1. Centrum Ellements, Praha 2
Děkuji všem za meditační sdílení. Jsem za to velmi vděčná.
Probírané téma:
VÍRA NA DUCHOVNÍ STEZCE.
Víra je nejvíce, v duchovním smyslu, spojována s křesťanstvím stejně, jako slovo Bůh. Historie dala těmto slovům význam poslušnosti a trestu, církevního pořádku a dogmatu. My však pronikneme hlouběji, abychom překročili negativní kolektivní vnímání těchto významů.
Pokud jsme si víru nepřinesli v podobě JÁ VÍM do tohoto zrození, je třeba se jí znovu naučit. Lépe, vzpomenout si.
První fáze je často pouze intelektuální. Otevřou se možnosti. Jsem ateisticky založený člověk, rácio je pro mne jedinou skutečností. Jsem však průzkumník. Otevřu se tedy možnosti, že existuje něco vyššího, mocnějšího a přesahujícího svou krásou a radostí než jsem já. Vydám se na cestu poznávání četbou, semináři, rozhovory s přáteli. Pokud setrvám dost dlouho a můj zájem je nadšený, dostaví se prožitek. Neuchopitelný, ale výjimečný. V této fázi se člověk učí důvěřovat svému hmotnému přesahu. Prožitek spojený s vírou je emoční a nelze ho podržet vůlí. Tato fáze však nemá stabilitu a může se stát, že člověk zkoumání vzdá. Descartesovo “myslím tedy jsem” není překročeno. Pochybnost ega zvítězí a člověk uvízne v kruhu rácia.
V druhé fázi, která se zcela liší od té první, ale má stejný úkol je DRAMA. Záměrně ji nenazývám utrpení neboť je i toto slovo spojeno s křesťanstvím. Drama, které vznikne, není závislé na našem rozhodnutí. Něco se stane. Smrt, nemoc, zklamání, ztráty. Je to náhlé a člověk upadne do stavu beznaděje a smutku. Nemá moc nad svým životem. Přichází apatie a rozpad všeho co bylo pevné a známé. Tyto životní zlomy jsou velkou šancí k otevření se novému, jinému, neznámému. Velkou šancí v sobě otevřít schopnost odevzdání a víry. Já nemám moc (jsem bezmocný) … musí, tedy existovat nějaká moc vyšší. Obrátím se s vírou k něčemu, v co věřím, že mi může pomoci.
Třetí fáze je HLEDÁNÍ. Zde je víra ukotvena a člověk důvěřuje svému prožitku. Nesnaží se ho uchopit vůlí. Obrací se k tomuto prožitku, neboť mu přináší ten dobrý pocit. Hledá, odkud se tento pocit vzal. Hledá význam svého přesahu. Hledání může trvat celý život a je mnohem více těch, kteří svou víru mají a to jim stačí. Jsou však takoví, kteří touží vědět, prožívat a vstoupit do oblasti ducha a víru transformovat ve vědění.
Poslední fáze je VÍM. Víra se postupně a jemně přenáší do zkušenosti JÁ VÍM, PROTOŽE TO PROŽÍVÁM. Prožívání přesahující a nehmotné povahy vyšších stavů bytí je ryze osobní záležitostí. Pro tyto, musím obětovat své ego, své rácio a projít neznámým, často zpochybňovaným procesem ODEVZDÁNÍ. Už nebojuji. Nechám plynout v naprosté důvěře, že věci se dějí správně. Toužím žít v prožitku radosti a lásky a vše ostatní ztratilo svou důležitost. Vím, že je to takto správně ne proto, že mi to někdo řekl nebo jsem to někde četl. Ale proto, že jsem to JÁ. Víra a vědění se stanou jedním. Nepřemýšlím, zda věřím nebo vím. Prožitek Boha, Univerza, Vědomí, Všeobjímající Lásky, Samadhi …. se stane STAVEM BYTÍ.
Z toho vyplývá, že víra je klíčem a vstupenkou k poznání sebe ve více úrovních. Nemá nic společného s náboženstvím nebo církví. Je to ryze osobní schopnost, kterou buď využijeme, nebo ne. Někteří z nás mají tuto schopnost otevřenou od narození, ale vždy je podstatné to, zda jí během života rozvineme a nalezneme její podstatu. Spoléhat se na své ego a své intelektuální schopnosti je prostě málo. Jsme v prvé řadě bytosti duchovní nekonečné a nesmrtelné. Naše tělo a mozek jsou jen nástroji a pomocníci k tomu abychom sebe našli a skrze hmotu vyjádřili.
Jaká to krásná příležitost!!!