Rozhodnutí
Řeka našeho života plyne dle scénáře, který jsme si napsali. Někdy nás naše rozhodnutí pošlou proti proudu, jindy do slepého ramene. My však máme možnost napojit se zpět, abychom pluli naším určením snadno a v radosti.
To, jak naše plavba probíhá, si tvoříme tím, jak na řeku nahlížíme, tím jaká rozhodnutí děláme, čeho si všímáme a co si určíme jako primární. Bouřlivé peřeje mohou být velkým dobrodružstvím nebo smrtelným nebezpečím. Břehy mohou být místem k odpočinku a meditaci nebo místem plným divoké zvěře a strachu.
A proto děláme nová rozhodnutí. Měníme filtr našeho ega, které stále tvoří katastrofické scénáře.
Můžeme se rozhodnout k trpělivosti hledání. Rozhodnout se aktivovat touhu po hlubším zkoumání. Rozhodnout se do této touhy zamilovat.
Když jsem zamilovaná, toužím být stále v přítomnosti lásky, stále s ní komunikovat a stále jí cítit.
Každou časovou jednotku chci být součástí toho báječného a nekonečného pocitu.
A pak se trpělivě ptát a hledat, kde se tento pocit vzal? Někdo mi ho dal? A co když ho bude chtít zpátky?
Ale co když ten nádherný pocit je tam stále? Co když je to můj prožitek, který mi nikdy nikdo nemůže vzít? Co když pod tím vším rozhněvaným nebo uplakaným nebo ustaraným pachtěním je toto zářivé a nekonečné “moje”. A tak se musím rozhodnout to hledat. Neustále, bez oddechu a s nasazením.
Hledat v sobě ten pocit MILUJI, JSEM LÁSKOU. Neboť to jediné dává životu smysl, to jediné nikdy nepomine a to jediné JSEM JÁ. Z tohoto Vědomí JÁ žiji pak své role, užívám toho pomíjivého, krásného života a stále vím, že mé tělo, mé emoce, mé myšlenky jsou nástrojem a médiem k vyjádření nekonečného, bezbřehého přítomného okamžiku věčné LÁSKY. Pluji po řece života ve Vědomí a vím, že řeka, její tok, její břehy jsou projevem jediné Skutečnosti.