11. 8. 2019
Léčení úzkostných stavů.
Emoce a úzkost.
Pokud se rozhodneme s úzkostí zatočit sami, což ne vždy je v našich silách, je třeba vytvořit nejprve identifikaci .
Identifikace je zde myšleno racionální vyhodnocení a nalezení příčiny. Pokud se jedná o dramatickou vnější událost, příčina je jasná, ale pokud se aktivuje podvědomý vzorec nebo vstoupíme do období transformace a restruktualizace duše, musíme pátrat. Identifikace, původ úzkosti je tedy stěžejní částí léčení stavu.
Akutní stav se řeší snáze a rychleji. Intenzita prožitku je však mnohem silnější a dramatičtější. Příčina je zřejmá (úmrtí blízkého, zklamání v lásce, nemoc, chybné rozhodnutí atp.). Chronické nebo opakující se úzkosti souvisí buď s traumatem, nebo podvědomým vzorcem a hledání příčiny je lépe projít s terapeutem.
Dalším krokem je detailní popis příběhu a zařazení emocí. Pokud nejste u terapeuta, založte si deníček vnitřních příběhů a popište svou situaci na papír. Aktivujte emoce, které prožíváte a popisujte, co cítíte. Pracuji se třemi základními emocemi Hněv, Smutek a Strach. Co cítím? Popište emoci, kterou prožíváte. Zařaďte emoci, je to Strach, Smutek či Hněv? Většina úzkostí začíná Strachem a pak přechází do hlubokého Smutku a apatie. Pokud cítím hněv, jsem na cestě k léčení pomocí vnitřního ohně. Emoce ukáže v jaké fázi se nacházím. Apatie je nebezpečná fáze. Kontaktujte terapeuta, neboť v prodloužené fázi apatie vstupujeme do deprese. Hranice je tenká.
Emoce je třeba chápat jako nástroje k pochopení psychické roviny člověka. Jsou komunikační pomůckou naší duše. Když pochopíme jejich funkci a naučíme se jim naslouchat, získáme dar nadhledu a procitnutí. Nejsem emocí, jsem ten, kdo emoci ovládá a používá k cestě spirituální.
Emoce
Smutek
Prožíváme v situacích, jež nemůžeme změnit. Bezmocnost. Pokud nemohu situaci změnit, učím se jí přijmout taková, jaká je. Učím se pokoře a odevzdání. Smutek přináší rovněž schopnost odpuštění. Smutek je branou k všeobjímající lásce.
Strach
Nejvíce novodobých strachů je, že nebudu milován, přijímám a ctěn. Jsou vyústěním nedostatku sebeúcty a kolektivním nepochopením konceptu, co je láska. Skrze strach nakonec objevíme podvědomé vzorce rodinné i kolektivní. Strach nás učí odvaze, schopnosti rozlišení a rozhodování Ukazuje nám obraz sebe sama. Někdo v určité situaci aktivuje oheň hněvu a zabojuje, druhý se jako hrdina necítí a vstoupí do smutku.
Hněv
Náš vnitřní oheň. Energie, kterou potřebujeme k udržení hranic našeho teritoria, schopnost říkat NE a také konstruktivní síla k vytváření změny v našem životě. Pokud není využita ve chvíli vzedmutí, stane se destruktivní. Často skončí v našem nitru a čeká na příležitost se hystericky destruktivně projevit nebo se usadí v těle a tvoří psychosomatické potíže.
Problém s emocí nastává tehdy, když je potlačena nebo vytěsněna. Emoce nelze rozpouštět meditací. Jejich energii je třeba poznat, zařadit a projít plným uvědoměním, že já nejsem emocí, jsem tou částí, která si emoci uvědomuje, a tudíž vědomě využívá její energii. Neztotožňuji se, jsem odosobněna, ale uvědomuji si. Toto uvědomění není produktem mozkové činnosti, ale mimotělním prožitkem, jež je stále trvající.
Třetí fází je pak hledání části v nás, která trpí. Nikdy to není celá osobnost, která je ve stavu úzkosti. Používám archetypální uspořádání psýché. Kdo v nás je v úzkosti? Mé Vnitřní Dítě? Má Vnitřní Žena, Vnitřní Muž? Který konkrétní archetyp? Milenka? Matka? Rytíř? …Vnitřním dialogem pak léčím zraněný archetyp, kultivuji charakterové vzorce a měním podvědomé zatížení. Pokud nepracujeme s archetypy je možné, použít jiné personifikace k vnitřnímu dialogu.
Třetí fáze má svá omezení. Pokud se chceme dostat k informacím či obrazům našeho podvědomí je třeba vstoupit do stavu uvolnění mysli, do změněného stavu vědomí. Teprve tehdy se otevře magická zahrada naší duše a my se můžeme léčit. Teprve tehdy máme přístup ke svému podvědomí.
Příklad z praxe: žena 45 let. Trpí ranní úzkostí, vstává neosvěžena spánkem. Má dvě děti, obě chodí do školy. Pracuje na půl úvazku, je účetní v malé firmě. S manželem si dobře rozumí, ale ztratila chuť na intimní sblížení. Ztratila chuť na všechno, má pocit, že přežívá. V noci se budí a svírá jí hrudník úzkostí.
Cítí velký smutek. Takto si život nepředstavovala. Pátráme od kdy se takto cítí, kdy se tento stav aktivoval. Před rokem jí umřela kamarádka při autonehodě. Byl to šok! Ptala jsem se jí na jiná úmrtí, která jí zasáhla v minulosti. V pěti letech jí umřel otec, také autonehoda. Ztráta otce a s tím spojené emoce byly vytěsněny. V pěti letech dítě nemá racionální nástroj jak takovou tragedii zpracovat a je zcela závislé na schopnosti dospělých, jak dítěti smrt vysvětlí, jak dalece je rodič schopen sdílet a emočně být příkladem. Otevřela jsem s klientkou trauma z dětství a pomocí práce s vnitřním dítětem vyčistila podvědomý vzorec. Úzkost tedy byla nalezena v archetypu vnitřního dítěte a tam léčena. Nakonec jsme postupně zpracovaly celý úmrtní řetězec. Léčba byla podpořena homeopaticky. Po dvou měsících se její stav hodně zlepšil. Spala dobře, začala pomocí vděčnosti cítit radost a intimní apetit byl zpět. Stalo však ještě něco dalšího. Otevřela se touha po smyslu života a poznání. S manželem začali meditovat a dnes se věnují aktivně meditační praxi.
Úzkost, a její léčení přinesla do jejího života zcela nový rozměr.
Úzkostné stavy mají archetypální charakter, vždy existovaly a každý je někdy prožil. Je třeba k nim přistupovat jako k možnosti vnitřního růstu a pochopení kdo jsem Já. Vždy se za nimi skrývá důležitá proměna a smysl. Učí nás pokoře a vděčnosti. Egem úzkost nepřebiji, možná na chvíli, ale vrací se a duše nás těmito poryvy vybízí k hledání světla v sobě, k pochopení, že láska je tvořivá síla, jež je v každém z nás. Jsme něčím víc, než jen tělesným, dočasným životem. Jsme duchovní bytosti, jež se v hmotě rozhodli vytvořit tělesné společenství. Často se zdá, že tyto duchovní aspekty nejsou v nás přítomny, ale je to jen pouhá nevědomost, stav, který dříve či později, pod náporem vnitřních emocí, bude přehodnocen a prozření vstoupí do každé buňky hmotné existence.