Hledání
Co je smyslem mého bytí? Kdo jsem? Je smrt koncem?
Nejprve přichází víra. Věříme v sebe a pak v něco vyššího, božského, nekonečného. Věříme v
Boha, v Buddhu, Vesmír, gurua. Věříme v něco vnějšího. Učíme se být víry schopni. Je to první
krok. A není snadný. Víra je abstraktní pojem, který nemá pevnou zem. Přijdou pochybnosti a
odmítání. Nakonec Víra přestane být dostačující. Je třeba jít dál.
V druhé fázi se otevřeme poznání. Chceme víc vědět! Hledáme. Sbíráme informace, nejprve v
malých dávkách. Občas nás informace zavedou na scestí. Vrátíme se a znovu hledáme. Sbíráme,
selektujeme, chápeme… nebo ne. Někdo to v této fázi vzdá, protože úleva od života nepřichází.
Tolik jsme toho přečetli, tolik seminářů navštívili a bolest a strach nezmizely. Když setrváme
začneme informace prožívat. Otevřeme se neznámému. Přijdou nové vnitřní prožitky někdy mocné
a euforické, jindy jemné a tiché… přichází změna. Současně se vyplavují z našeho podvědomí
vzorce nesoucí strach a tíseň. Nevzdáme se. Čistíme, prožíváme, učíme se přijetí, pokoře a
naše prvotní víra nám pomáhá. Jdeme hlouběji dovnitř, ke zdroji … po očistě vnitřně prožíváme
něco co nemá vnější zdroj. Prostě to je radost uvnitř. Nastává fáze Vím. Vím, co je to nekonečno,
vím, že bůh je uvnitř mě, vím, že svět je hologram, vím, že hraji svou roli v tomto příběhu, jež je
krásný a pomíjivý… nic nezůstane a já nemám strach, protože vím… Vím, že Jsem Nesmrtelným
Vědomým Já.
Konečná fáze hledání je nejvíce matoucí, nepřijatelná, paradoxní. Fáze vzdání se. Musím se
všeho vzdát. Včetně víry, poznání, vědění, prožitků … Vše musím odevzdat, nechat být. Nejsem
ničím. Nejsem tělem ani příběhem. Nejsem. Odevzdání. Nejsem matkou ani přítelem. Vzdát se
svých rolí.
V té nekonečné prázdné prázdnotě se stanu TÍM. JSEM TÍM VŠÍM A SOUČASNĚ NIČÍM.
Není to o tom, že tomu věřím ani o tom, že to vše vím a prožívám. Je třeba se tím STÁT. Být
bytím … být nebytím … opustit tu svazující závislost na svém příběhu, na svých rolích, na těle a
mysli. Nic z toho nejsem, ale současně je toto vše ve mně obsaženo. Já Jsem Bytím a vše existující
se ve mně nachází současně s prázdnotou a plností.
Jsem Skutečností jež nemá konce, protože nikde nezačala.
A tím vším prostupuje Láska … jemný intenzivní stav dobra. Nikdo a nic není příčinou tohoto stavu.
Prostě JE. Láska Je. Nemá opodstatnění ani neposkytuje vysvobození neboť v Lásce Jsem
svobodou.
JSEM hluboké vnitřní Ticho prázdna.
Tato Nekonečná Skutečnost je v nás stále, my jsme Jí, jen jsme zapomněli. Nikdy jsme od ní
nebyli odděleni. Jen jsme zapomněli. Ztotožnili jsme se s dočasným, co prchá a uniká a tak
běžíme také.
Pravda je však v ZASTAVIT SE. ROZPOMENOUT A STÁT SE OPĚT TÍM, ČÍM JSME.
…a pak žít svůj příběh na jevišti dočasného života, s dočasným tělem a pomíjivými emocemi a
rolemi, v nichž LÁSKA je Tou Skutečností…